Manželé na plný úvazek (doslova) – už 30 let s námi
Jak dlouho působíš v ENBŘE?
Bohunka:
Ve společnosti ENBRA, a.s., pracuji od 1. srpna 1995, což je rovných 30 let. Sama tomu občas nevěřím, vždyť to už je skoro celoživotní vztah! Myslím si, že když si člověk najde místo, kde mu to dává smysl, uteče to rychle. A já jsem tu pořád ráda, protože firma se stala součástí mého života.
Libor:
Ve firmě jsem už neuvěřitelných 30 let. Začínal jsem jako správce nemovitostí, pak jsem si odskočil na prodejnu a posledních 20 let mě živí obchod. Člověk se tu nenudí, pokaždé jiná pozice, ale pořád stejné logo na výplatní pásce.
Co si na firmě nejvíc ceníš?
Bohunka:
Na ENBŘE si nejvíc cením lidského přístupu, důvěry a stability. Vždycky mi tu dávali prostor se rozvíjet a zároveň tu panuje přátelská atmosféra, která rozhodně není samozřejmostí. Vážím si svých skvělých kolegů i vztahů, které jsme si tu vybudovali. A co je na tom nejlepší? Když je potřeba, umíme zabrat, pomoct si a táhnout za jeden provaz. Musím říct, že i po tolika letech se sem pořád těším.
Libor:
Že přežila mě a já ji. Ale vážně, nejvíc si cením kolegů, jejich přátelství, podpory a lidského přístupu. Člověk tu není jen číslo v tabulce, ale součást týmu, který drží při sobě.
Ve firmě jsi již 30 let a to je výjimečné! Co ti společnost za ty roky dala – profesně i lidsky?
Bohunka:
Profesně mi ENBRA dala možnost růstu, poznat různé role i výzvy. Naučila mě zodpovědnosti, organizaci i práci s lidmi. Lidsky mi dala hodně přátel a zkušeností, které si nesu i mimo práci. Vyrostla jsem tu nejen jako pracovník, ale i jako člověk.
Libor:
Profesně mě posunula z kluka, co řešil kapající kohoutky, na člověka, co dnes řeší obchod. Lidsky mi ENBRA dala hlavně to, že jsem se naučil brát věci s nadhledem a taky mě naučila, že humor je nejlepší nástroj přežití v každém firemním systému.
👆 Fotogalerie (toto skutečně není AI 😁)
Co je pro tebe největší relax a při čem si nejlépe odpočineš po práci?
Bohunka:
Nejvíc si odpočinu, když se můžu věnovat svým koníčkům nebo být s těmi, které mám nejraději. Mám dva skvělé vnuky, se kterými trávím hodně času. Oba jsou pro mě obrovskou radostí i energií. Ráda jezdím na motorkách, ať už starých veteránech, nebo modernějších strojích. Je to pro mě adrenalin i relax v jednom. Uklidnění a tvořivost mi přináší keramika, práce s hlínou mě baví a nabíjí. A když se k tomu přidá procházka s manželem v přírodě (tedy pokud mě nenutí lézt po horách) nebo chvilka s knížkou a kávou, je to pro mě ideální způsob, jak načerpat nové síly.
Libor:
Vysoko v horách, v sedle kola nebo pod širákem, tam si nejlíp pročistím hlavu. A když nevyjde počasí, tak alespoň šroubovák v ruce a motorka v garáži. Ideálně nějaký veterán, který má ještě duši a vůni benzínu z časů, kdy se neřešily emisní normy. 😊 No a úplně nejlepší odpočinek je trávit čas s vnoučaty. Máme dvě skvělá vnoučata, se kterými je sranda, pořád něco objevují a díky nim se stále cítím mladý.
ENBRA bude slavit 35 let od svého vzniku. Líbí se ti, kam firma směřuje, případně, v čem si prošla za ta léta největší změnou?
Bohunka:
Sledovat vývoj firmy bylo fascinující. Z menší, rodinně laděné společnosti jsme se stali stabilní a respektovanou značkou. Přesto si ENBRA uchovala určité hodnoty, které plně sdílím – lidskost, férovost, přístup k zákazníkům i zaměstnancům. Líbí se mi, že se firma nebojí inovací a zároveň zůstává nohama na zemi.
Libor:
Firma vyrostla z regionálního hráče na silného partnera s širokým portfoliem. Za těch 30 let jsem viděl spoustu změn – technologických, organizačních i lidských. Myslím, že jdeme s dobou, nezapomínáme na kořeny, a přitom se pořád umíme zasmát a to je důležité.
A poslední záludná otázka. Jako manželé pracujete ve stejné společnosti, stejnou dobu a ještě máte kanceláře naproti sobě. Je to umění chodit domů s čistou hlavou, nechat práci za dveřmi, nebo je někdy náročné slyšet už jen to, jak ten druhý mrká?
Bohunka:
Je to rozhodně specifická situace, ale nám to funguje. Sdílíme práci i život a přesto si umíme udržet rovnováhu. Snažíme se oddělit pracovní svět od soukromého, i když se občas nějaké téma nenápadně "připlíží" i domů. Na druhou stranu máme pochopení pro to, co ten druhý zažívá. A když už je toho moc, tak si dáme pauzu, jak od práce, tak i jeden od druhého. Ovšem ne na dlouho. Já třeba vyrazím s kamarádkou k moři, manžel si dá pár dnů na kole s přáteli. A pak se zase rádi vrátíme k sobě, ale i ke všemu, co spolně tvoříme.
Libor:
Naštěstí se pracovně moc nepotkáváme, a možná právě proto nám to klape! Ale pravda je, že když máme kanceláře naproti sobě, tak občas slyším nejen to mrkání, ale i to, když se na mě dívá tím „personálním pohledem“. 😊 Doma se ale snažíme práci nechat za dveřmi. Ne vždycky to jde, ale díky humoru a mému selektivnímu sluchu to zvládáme. A především díky naší vzájemné toleranci s přihlédnutím k tomu, že manželka neumí střílet. 😊
