Kvalita vzduchu ve veřejných budovách v ČR je stále nízká.
České veřejné budovy se neustále potýkají s vysokou koncentrací oxidu uhličitého či prachu. Nejčastěji se v tomto směru uvádějí školy. Podle odborníků řešení tohoto problému i přes větší informovanost spíše pokulhává. Nejlépe si podle nich vede soukromý sektor. Jeho zástupci se čím dál častěji uchylují k instalaci systémů nuceného větrání. Právě ten lze považovat z hlediska zlepšení kvality vzduchu za nejúčinnější, ve své nabídce ho zahrnuje i společnost Enbra.
Náskok soukromých firem
Jedním z důvodů přehlížení kvality vzduchu v interiéru je skutečnost, že ji člověk při delším pobytu v místnosti ne vždy vnímá. Tato problematika se přitom skloňovala už v roce 1888 v tehdejším Rakousko-Uhersku. V posledních letech se jí zabývají zejména soukromé firmy kvůli většímu komfortu svých zaměstnanců.
Velmi často skloňovaným typem veřejných budov, kterých se problém kvality vzduchu týká, jsou školská zařízení. Výsledky měření v nich ukazují, že limity zejména oxidu uhličitého jsou zde často překračovány. Důvodem je podle odborníků absence sofistikovaných systémů větrání.
Vydýchaný vzduch za 18 minut
Dosavadní měření přitom ukazují, že k překročení limitní koncentrace oxidu uhličitého ve školní třídě stačí méně než polovina vyučovací hodiny se zavřenými okny. Maximální povolené hranice 1500 ppm dosahuje množství tohoto plynu již po 18 minutách. Poměrně častá je i situace, kdy hodnoty oxidu uhličitého tuto hranici výrazně překročí. Setkat se lze i s hodnotami okolo 3000 ppm. Takové podmínky mají zřejmý vliv na osoby z hlediska zvýšené únavy, snížení soustředění až bolestí hlavy
Problém kvality vzduchu dlouhodobě monitoruje také Státní zdravotní ústav. Například mezi lety 2015 a 2016 zkoumal vnitřní prostředí ve 25 mateřských školách. Ve více než třech čtvrtinách měřených tříd dosáhly koncentrace takových hodnot, které již mohou být pro malé děti obtěžující, ve 40 procentech tříd tyto hodnoty překročily vyhláškou stanovený limit.
Podobné výsledky ukázala i loňská studie, kterou SZÚ provedl na 12 českých školách v rámci celoevropského programu InAirQ. V mnoha učebnách překročila koncentrace oxidu uhličitého hygienický limit, někde i několikanásobně. Příčinou přitom bylo zejména nesprávné větrání.
Nucené větrání jako řešení
Nejefektivnějším způsobem pro zvýšení kvality vzduchu ve veřejných budovách je přitom větrání. Ne vždy však z hlediska uživatelského komfortu může probíhat přirozenou cestou. Například v zimním období se ho lidé snaží omezovat, aby příliš neochlazovali vytopený interiér. Pokud se budeme držet zmíněného příkladu škol, lze z hlediska škodlivin a s ohledem na vysokou potřebu větracího vzduchu na počet žáků ve třídě považovat jako nejúčinnější nucené rovnotlaké větrání se zpětným získáváním tepla. Tento systém přitom zajišťuje uživatelům komfort hned ze dvou různých hledisek.
Kromě mnohem zdravějšího vnitřního prostředí je to také fakt, že se uživatel o větrání prakticky nemusí starat. Ve zmíněné škole se totiž vysoká koncentrace škodlivých látek vyskytuje často jen proto, že na pravidelné a intenzivní větrání učitel či vychovatel vždy nemyslí. Zpětné získávání tepla navíc přináší úsporu energie na ohřev větracího vzduchu, čímž se snižuje energetická náročnost celé budovy.
