Klimatizace ochlazují podniky i domácnosti už 116 let. Na počátku stály špatně schnoucí barvy
Horké letní dny a nesnesitelné teplo v domovech trápilo už obyvatele starověkého Říma či Indie. Zatímco Římané začali k ochlazování domů využívat studenou vodu z horských pramenů, kterou vedli pomocí sítě akvaduktů přes celé město, v Indii jim posloužila kombinace rohoží, větru a vody. Paláce totiž mívaly na návětrné straně otvory, na které obyvatelé věšeli vlhčené rohože z trávy či rákosu. Odpařovaná voda, kterou hnal vítr dovnitř, pak domy ochlazovala. Právě odpařování a jeho možný vliv na ochlazování objektů o několik století později začali testovat Benjamin Franklin a cambridgeský profesor John Hadley. V roce 1820 pak Michael Faraday přišel se zjištěním, že pokud vypouští postupně stlačený zkapalněný amoniak, dokáže tím ochlazovat okolní prostředí.
Za vynálezce první klimatizace je ovšem považován Willis Carrier, který v roce 1902 využil v praxi srážení vodních par na studených trubkách. Mladý inženýr ze strojírenské firmy Buffalo Forge dostal na starost vyřešit problém teplého a vlhkého vzduchu v tiskárně Sackett-Wilhelm v Brooklynu, kde tiskařům vlivem horkého vlhkého vzduchu špatně usychaly barvy a vlnil se papír. „Klimatizace kromě ochlazování dodnes vzduch také zbavují vlhkosti. Obvykle totiž nasávají teplý a vlhký vzduch ke studeným trubicím, ve kterých proudí chladicí látka. Následně se na trubicích vzduch sráží a vrací se zpět do prostoru. Kromě toho, že je chladnější, bývá také mnohem sušší. Aby však vzduch v interiéru nebyl až příliš suchý, mají v sobě klimatizační jednotky zabudované zvlhčovací technologie,“ popisuje Ivo Zabloudil, produktový manažer společnosti Enbra.
Jen půl roku po Carrierovi představil Stuart Cramer vlastní klimatizaci, která využívala vodní páru. Ve 30. letech 19. století si pak nechal i John Gorrie patentovat vlastní způsob ochlazování vzduchu. Využíval k tomu přístroj na výrobu ledu, který současně uměl vytvářet studený vzduch. Postupně byly klimatizace zavedeny do řady veřejných institucí, chladnějšího vzduchu se tak díky tomu dočkali například v Bílém domě či americkém Kongresu. Ani Československo ovšem nezaostávalo, technologii Carrier k chlazení ve třicátých letech začala využívat například budova Elektrických podniků v Praze.
V domácnostech si kvůli ceně i velikosti prvních klimatizací lidé museli ještě pár let počkat. První chladicí zařízení se v domovech objevila sice už kolem roku 1914, větší rozmach ale zažila až v 50. letech 19. století. Dosud používaný propan byl totiž nahrazen bezpečnějším freonem a zařízení se zmenšila natolik, aby se vešla do rámu oken. V roce tak 1965 mělo klimatizaci údajně asi deset procent všech Američanů. Dnes je to přes 90 procent.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že klimatizace je jedním z vynálezů, které už není kam dál posouvat, opak je pravdou. Jen během posledního desetiletí se chladicí zařízení dočkala řady proměn. A výrobci nadále hlásí změny ve vzhledu i fungování. „Jednou z významných invencí bylo přidání možnosti vytápění k chladícím jednotkám. To je pro mnoho zákazníků důležitý parametr. Nemusí tak pořizovat několik zařízení zvlášť, vystačí si s jediným,“ upozornil Ivo Zabloudil. Výrobci opatřují klimatizace i nejrůznějšími filtry, díky kterým do místností proudí nejen studenější, ale i čistší vzduch. Proměnou dále prochází také velikost chladících zařízení, celá řada z nich je tak v dnešní době již mobilní, jejich nevýhodou je však nižší účinnost a zároveň poměrně vysoká hlučnost.
Jedním z posledních trendů, který podle odborníků v současnosti hýbe odvětvím klimatizací, je možnost napojení chladícího zařízení k centrálnímu inteligentnímu systému domácnosti, který je možné ovládat například pomocí chytrého telefonu či tabletu. „Stále více zákazníků zajímá, zda mohou klimatizaci napojit do systému chytré domácnosti. Díky tomu si pak mohou například vzdáleně nastavovat požadovanou teplotu nebo regulovat spotřebu elektrické energie,“ uzavřel Zabloudil.
