Systém vytápění

Systémy vytápění se historicky vyvíjí tak, aby co nejvíce vyhovovaly momentálním energetickým zdrojům, Vašim požadavkům na tepelnou pohodu, ekonomické situaci a v neposlední řadě i ekologickým aspektům.

Od otevřených ohnišť, přes lokální topidla a el. přímotopy, ústřední vytápění na uhlí, plyn, až ke kondenzační plynovým kotlům kombinovaných s krby, kamny, krbovými vložkami, kotli na dřevo, kotle na štěpku, pelety, tepelná čerpadla, solární kolektory.

Trendem současného systému topení a ohřevu vody je kombinace několika zdrojů tepla i teplé vody a alespoň částečná nezávislost na energetických gigantech (např. kombinace plynového topení a krbu s teplovodním výměníkem nebo solárních panelů s el. ohřívačem vody).

Velmi častá kombinace plynového kotle a krbu s teplovodním výměníkem sloužící pro vytápění domu a solárních panelů a plynového kotle sloužící pro ohřev vody v bazénu i pitné vody.

Otázkou dne není ani tak výroba tepla, to umíme vyrobit efektivně. Co se nám však daří jen částečně, je schopnost toto teplo dlouhodobě skladovat pro pozdější využití. Existují řešení ve formě akumulačních zásobníků, podzemních nádrží, využívají se vrty a kde to podmínky dovolí podzemní kaverny. Nejčastěji se teplo ukládá do vody, do štěrku, písku, probíhají pokusy s chemickými látkami.




Část kotelny. Pro někoho temná místnost ve sklepě, pro jiné místo s vlastní poetikou.

Ruku v ruce s vývojem tepelné techniky jde i stavební pokrok. Od domů s vysokou tepelnou ztrátou k nízkoenergetickým, pasivním a nyní již k nulovým domům.

Zvětšující se obytný prostor a nutnost jeho vytápění zvyšuje nároky na rozvod tepla po budově. Otevřená ohniště a krby, historicky nejstarší rozvod z lokálních topidel, poskytují příjemné teplo, sálavou složku. Krbové vložky s možností rozvodu teplého vzduchu, stejně jako pece a kachlová kamna lze použít pro složitější systémy. Distribuce  tepla z krbů a kamen pomocí teplovzdušného potrubí do dalších místností se stalo standardem.

Princip moderního a ekonomického systému spočívá ve dvouokruhovém uspořádání vzduchotechniky:
-  primární okruh zajišťuje cirkulační teplovzdušné vytápění současně s řízeným podílem čerstvého vzduchu a rekuperací tepla, přivádí se podlahovými mřížkami do každé místnosti
-  sekundární okruh zajišťuje zcela odděleně odvětrání hygienických místností a kuchyně s rekuperací tepla.

Výrobci krbových vložek řeší přenos tepla nejen rekuperací, tedy výměna vzduch-vzduch, ale vyrábějí i kombinované výměníky vzduch-voda. Odtud je již krůček k teplovodním systémům vytápění.

Jednou z mnoha variant je systém teplovodního ústředního vytápění v kombinaci s radiátory. Takový systém lze dobře kontrolovat a ovládat.

Další možností je podlahové vytápění s nízkým teplotním spádem. Nevýhodou je poměrně velká setrvačnost, která neumožňuje v průběhu dne pružněji reagovat na měnící se teplotní požadavky.

Objevují se velkoplošné kapilární rohože, které se umísťují nejen do podlahy ale i do stěn. Pomocí kapilárních rohoží lze v zimě vytápět a v létě chladit. Výhodou je rovnoměrné rozložení teplot v místnostech a relativně rychlá regulace soustavy.

Oba systémy představují sice poměrně nákladnou a technicky náročnou soustavu, na druhou stranu je takové řešení vhodné ve spojení s obnovitelnými zdroji.

Pro teplovodní systémy lze využít i celou řadu kotlů na dřevo nebo zplyňovací kotle. Nově pak komfortnější kotle na pelety. Používají se plynové kotle a energeticky úsporné kondenzační kotle.

Se vzrůstajícími cenami energií a rostoucím počtem státních podpor se prosazují nové typy tepelných zdrojů jako jsou tepelná čerpadla a solární systémy.


V současné době instalované solární systémy umožňují pokrýt jen část spotřeby energií na vytápění a ohřev teplé vody. Většina vhodně dimenzovaných solárních systémů dosahuje úspor až 40% u vytápění a až 80% u ohřevu teplé vody. U velkých kolektorových polí je zejména v létě problémem přebytek energie. Není to problém technický, protože kolektory a celý solární systém by měl být schopen ustát dobu nečinnosti, ale kolektory, které leží na střeše a nic nedělají jsou nám k ničemu. Tady se opět vracíme k již zmiňovanému tématu - dlouhodobému efektivnímu ukládání energie.

Solární systém o dvou polích kombinovaný s kotlem na pelety v prostorách objektu společnosti ENBRA.

I přesto jsme i dnes schopni budovat domy se 100% pokrytím sluneční energie již nyní.

Lze toho dosáhnout pokud s takovým systémem počítáme již při stavbě domu. Je třeba vhodně dimenzovat velikost kolektorového pole, umístit akumulační nádobu, která bude odpovídat kolektorům i potřebě objektu. Především je nutné zajistit budovu proti tepelným ztrátám a to v praxi znamená budovat nízkoenergetický, pasivní nebo nulový dům.

Příkladem je obytný dům v Oberburg bei Burgdorf ve Švýcarsku, kde kolem vodního zásobníku o objemu 205m³ byl vystaven pasivní dům s osmi bytovými jednotkami. Plocha kolektorů je 276m².

 

Většina zájemců o solární kolektory nemusí přestavovat svůj dům, aby dosáhly 100% pokrytí. Solární systém umíme zapojit i do stávajících systémů vytápění, kde při vhodném dimenzování dokáže vyprodukovat dostatek tepla pro ohřev teplé vody i pro podporu vytápění. V přechodných obdobích za přijatelných investičních nákladů.

 

I u nás se kromě mnoha malých systémů začínají objevovat velkokapacitní solární systémy ve společných zařízeních např. v domovech důchodců, nemocnicích nebo v hotelech. Uveďme alespoň Dům sociální péče Slatiňany (148m²), koupaliště v Rusavě u Zlína (550m²) nebo hotel DUO v Praze (588m²). Nedosahujeme sice takových hodnot jako v dánském Marstalu (18365m²), ale věřím, že se dočkáme opravdu velkých solárních systémů určených pro celé obce.

 

S každým instalovaným systémem vytápění posouváme naše znalosti, zkoušíme nové postupy i materiály. Pro nás všechny to bude znamenat levnější a komfortnější bydlení a především to nejdůležitější čistější prostředí.