Pro názorné vysvětlení principu rozúčtování si uvedeme jednoduchý příklad, kdy máme objekt se dvěma byty A,B jehož celkové náklady na vytápění činí 100 000,-Kč. Základní složka je 40% a spotřební složka 60% . Byt A má plochu 10m2 a 2000 přepočtených dílků. Byt B pak 30m2 a 4000 přepočtených dílků.
Přepočtené dílky u RTN 12:
kQ = vyhodnocovací
součinitel pro tepelný výkon otopného tělesa (př. 2,040 kW)
kC = vyjadřuje tepelný
styk mezi teplotou teplonosné látky a teplotou snímačů (př. 1,12)
kB=
koeficient
zohledňující horší polohu bytu (př. 0,85)
PD=761*(2,040*1,12*0,85)=761*(1,94208)=1477,923
Základní složka nám z celkových nákladů za teplo činí 40% tj.
40 000,-Kč. Tuto částku
rozdělíme podle podlahové plochy:
Byt A - 10m2 => 10
000,-Kč
Byt B - 30m2 => 30 000,- Kč
Spotřební
složka nám z celkových nákladů za teplo činí 60 %
tj. 60 000,-Kč. Tuto částku rozdělíme podle PD:
Byt A - 2000
PD => 20 000,-Kč
Byt B - 4000 PD => 40 000,-Kč
Celkem tedy za
teplo zaplatí byt A:
Základní
složka + spotřební složka = 10 000 + 20 000 = 30
000,- Kč
a byt B zaplatí:
Základní
složka + spotřební složka = 30 000 + 40 000 = 70
000,- Kč
Koeficient
zohledňující horší polohu bytu nám pochopitelně zohlední i byty, které
jsou
rohové a orientovány na sever. Takové byty mají redukci 25, která je
uvedena
v příkladu u RTN č.12.
Poznámka:
Vyhláška 372/2001 Sb. §4 odstavec 4: Rozdíly v nákladech na vytápění
připadající na
1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u
konečných
spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 %
oproti
průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.














