Princip rozúčtování

Pro názorné vysvětlení principu rozúčtování  si uvedeme jednoduchý příklad, kdy máme objekt se dvěma byty A,B jehož celkové náklady na vytápění činí 100 000,-Kč. Základní složka je 40% a spotřební složka 60% . Byt A má plochu 10m² a 2000 přepočtených dílků. Byt B pak 30m² a 4000 přepočtených dílků.

Přepočtené dílky u RTN 12:

k_Q = vyhodnocovací součinitel pro tepelný výkon otopného tělesa (př. 2,040 kW)
k_C = vyjadřuje tepelný styk mezi teplotou teplonosné látky a teplotou snímačů (př. 1,12)
k_B= koeficient zohledňující horší polohu bytu (př. 0,85)

PD=761*(2,040*1,12*0,85)=761*(1,94208)=1477,923

Základní složka nám z celkových nákladů za teplo činí 40% tj. 40 000,-Kč. Tuto částku rozdělíme podle podlahové plochy:
Byt A - 10m² => 10 000,-Kč
Byt B - 30m² => 30 000,- Kč

Spotřební složka nám z celkových nákladů za teplo činí 60 % tj. 60 000,-Kč. Tuto částku rozdělíme podle PD:
Byt A - 2000 PD => 20 000,-Kč
Byt B - 4000 PD => 40 000,-Kč

 

Celkem tedy za teplo zaplatí byt A:
Základní složka + spotřební složka = 10 000 + 20 000 = 30 000,- Kč

a byt B zaplatí:
Základní složka + spotřební složka = 30 000 + 40 000 = 70 000,- Kč

Koeficient zohledňující horší polohu bytu nám pochopitelně zohlední i byty, které jsou rohové a orientovány na sever. Takové byty mají redukci 25, která je uvedena v příkladu u RTN č.12.

Poznámka: Vyhláška 372/2001 Sb. §4 odstavec 4:  Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.